Odkazy:

¨

S vědomím, že tato dobříšská parta předskakovala na jarním tour Arakainu, jsem byl na její albový počin dost zvědavý. I když se jedná o kapelu na české scéně relativně novou a toto album je jejím debutem, DG rozhodně není parta noviců s holým zadkem.
Po prvním poslechu se dá konstatovat, že se jedná o progresivní metal s dalšími prvky převážně z HC či coremetalu s pomocnou porcí elektroniky, ale vlivů se zde projevuje opravdu hodně. Nechybí ani speedmetalové pasáže a la Stratovarius. Pokud bych měl hudbu DG konfrontovat např. s progresivními kolegy ze Seven, Dobříšští nejsou odkázáni na dominanci a virtuozitu jednoho nástroje, ale spíše se soustředí na komplexní stránku věci. Z pohledu fanouška pasoucího po formální a technické dokonalosti, a že takových fandů po světě běhá, je to v podstatě album, na které takový člověk čeká. Kapela si libuje hlavně ve složitých stavbách písní, v sehranosti nástrojů, které spolu při častých rytmických finesách dokonale kooperují, to vše je proloženo sóly na kytaru a klávesovými motivy (jen mě trochu zarazilo, že pro sebe nikde nedostala ani píď prostoru basa). Ve všech písních se v podstatě neustále něco děje. Konečně zde máme také zpěv v anglickém provedení, který osciluje mezi klasickým zpěvem a coreovým 'blitím', ovšem ne tak festovým jako u tradičního death metalu.
Pokud mám desku hodnotit ze svého pohledu, mně takové bezmezné potěšení neskýtá. Jsem přece jenom zastáncem 'popovějšího' formátu se střídáním slok a refrénů založeného na akordech, jednodušších riffech a melodiích. Z melodického hlediska jsem nepřišel zkrátka ani zde, zpěvák hlasu propůjčuje zajímavou melodii i barvu, ale chybí mi vymezenější refrény, které se v té kompoziční změti často ztrácejí a já se nemám v songu jaksi čeho chytit. Světlejší momenty v tomto duchu pro mě připravily hlavně Empty Vision a I Can’t Wait. V první jmenované se hned ze začátku zajímavě projevují klávesy znějící téměř jako v 80. letech, ve druhé se kapela dokonce rozhodla použít odlehčenou, nádherně stravitelnou pasáž, ale proč do ní bubeník nacpal tolik přechodů? Asi aby náhodou progresivní posluchač nudou neusnul. Zajímavá je i titulka Dirty Game, u níž je hlavně intro jedna velká rytmická vychytávaka.
V čem spatřuji problém, je přílišná uniformnost desky, rychlost je u všech songů v zásadě podobná. Hlavně bicí všechno zaklejí právě do středního tempa, kde je sice mezi dvěma údery virblu nespočet možností jak tuto mezeru proložit kopákem, ale hodit tam na nějaký delší moment trochu svižnější 'rokenrolovější' hry a hudební špinavosti obecně (občas na mě hudba působí až moc studeně) by jistě nebylo od věci. Navíc mi někdy připadá, že některé komponenty skladeb jsou k sobě přiřazeny poněkud násilně, jako by k sobě ani příliš nepatřily.
Ohledně výkonů jednotlivců je na desce slyšet tuzemský nadstandard, ze zvukového hlediska je to nahrávka vyprecizovaná pod dohledem samotného Ládi Křížka. Všechno má dobrý zvuk a všemu je rozumět. Jenom kopák - basový buben - je na moje gusto možná trochu moc mlaskavý a bez těch basů, ale na druhou stranu - zase je pořádně slyšet.

Zdroj:http://irockshock.net

---

Dirty Game - Flame Of Loneliness CD 2008, iPot Records

O DIRTY GAME poslední dobou slyším jen samé superlativy. Progresivní metal není u nás příliš probádaný styl, proto je vítaný každý odvážlivec, který se pustí na poměrně tenký led. O to více, když příbuzný heavy metal v českých rukou skřípe jak nepromazaný stroj. Na debut „Flame Of Loneliness“ jsem byl tedy patřičně zvědavý.

Dost profi vyhlížející kapela, Studio Kreyson... Čekal jsem vážně velmi slušnou práci, ale bohužel, potenciál by byl, ale ještě chybí to hlavní - vydatné nápady. První, co mě výrazně zklamalo, je naprosto neškodný a nevýrazný zvuk. Láďa Křížek se při masteringu příliš nevyznamenal. Snad jen doufat, že podobným směrem nepůjde ani jeho KREYSON. Místo pořádných drápů dravé šelmy vás pohladí koťátko. Je pravda, že progresivita není o agresivitě, ale i tak by neuškodilo občas posluchače pořádně protáhnout. Takhle hrozí jedno velké zívnutí. Zcela evidentní je to hned při úvodní „Empty Vision“, kdy čekáte tah na branku a kapela přitom hraje ve své obraně.

Bohužel, výrazné nejsou ani samotné skladby. Uznáte, že kapela zcela evidentně umí na své nástroje šáhnout, ale víc věcí už vás mile nepřekvapí. Sem tam se objeví nějaký pěkný moment, ale to na utáhnutí celé desky nestačí. Pro srovnání jsem si za sebou pustil DIRTY GAME, FATES WARNING a pro zpestření CONTROL DENIED, našinci bohužel zněli jako hodně chudý bratříček.

Co mi na desce chybí? Třeba nějaké pořádné kytarové sólo, které by si člověk zapamatoval. Co takhle i nějaký ploužák? Nevím, přijde mi to všechno v jednom tempu. Zmínil bych snad jen poměrně slušnou koncertní pecku „Here I Am“. Nerozumějte mi špatně, DIRTY GAME jsou na naše poměry třída. Výborný muzikanti, slušný zpěvák (což už u nás znamená krok do přední ligy), dobře nastartovaná kariéra... „Flame Of Loneliness“ beru jako první nesmělý krůček. Věřím, že z kapely v budoucnu vypadnou daleko silnější věci. Takhle zatím jen průměr. Bojím se pánové, že tímhle byste ty DREAM THEATER příliš neohromili.

Při úvodní "Empty Vision" mi naskočila na displeji jména jako Chrome Shift, Alias Eye či Astra. Jinak řečeno poměrně přístupný progresivní metal, který ale rozhodně není záležitostí na první ucho. Největší práci mi dalo akceptovat kontrastní vokál Petra Dolénka. Tak, jak je radost poslouchat jeho čistý hlas, o to víc s ním zápasím v hrubé poloze. Že by šlo jen o zvyk a srovnání se s poměrně neobvyklým krokem? No, zatím jsem si úplně nezvykl... Výraznost skladeb bych v tomto případě bral jako velice ošidné měřítko. Až na "Empty Vision", která mi do uší vklouzla velice snadno a stala se pro mě největším tahákem desky, je zbytečné očekávat okázalou chytlavost. Spíš napjatá, lehce tajemná atmosféra (občas rušená drsným vokálem) a výrazné instrumentální schonosti jsou tím kouzlem, které si musíte vydolovat a které jen tak snadno do klína nespadne.

V porovnání s výše jmenovanými kolegy Dirty Game nedopadli vůbec špatně. Naopak. Takže s ohledem na to, jak dopadlo bodování u zahraničních melodických progresivistů, u mě je to dneska bez mhouření očí za čistých 7.

Zdroj:http://metalforever.info

Rozhovor s Petrem "Doldym" Dolénkem: <

---

Dirty Game - Flame Of Loneliness CD 2008, iPot Records

Dirty Game jsou kapelou, která o sobě poslední dobou dává vědět především na tour s Arakainem a Empire, pojďme se tedy podívat o co se jedná. Recenze na toto album bude velmi složitá, protože styl, který kapela hraje je mi velmi, velmi sympatický, technické provedení je úžasné, kde tedy tkví problém - v nápadech. Kapela je poskládána ze členů kdysi Death revival, později Pessimist, nyní i Mindwork. Zde je tedy jasné, že prvotřídní muzikanti asi nebudou drhnout heavy metal ve stylu Manowar. Na paškál si tedy sice vzali heavy metal, ovšem s nezbytným přídomkem - progresivní. Kapela bude jistě hodně přirovnávána k Dream Theater, mě to však připadá, jakoby spíš kopírovali již zkopírovanou verzi DT a to seveřany Andromeda. Momentů, jak vystřižených právě od těchto švédů, zde najdete hned několik. Dirty Game však přijímají do své hudby daleko víc vzorů a hudba je tím o dost pestřejší, zmínil bych ještě například SymphonyX nebo také z trochu jiného soudku, například Stratovarius. Na druhou stranu musím kapele vyseknout poklonu za úžasné zapasování téměř metal/coreových pasáží do své hudby. Kapelu to parádně nakopává a hlavně (i přesto, že metal/core je v současné době snad nejčastější styl nových kapel) dává kapele punc originality.
Nebudu rozebírat každou skladbu, jen bych zmínil ty které mě zaujaly. Úvodní Empty Vision je jedna z nich, s každým dalším poslechem mě tato skladba více bere a to především díky nádhernému sólu kytary a kláves, ale také díky naprosto fantastickým výkonům zpěváka Petra „Doldy“ Dolénka. Kapela hraje opravdu vysoce nadprůměrně, ovšem zpěvák je skutečně extratřída, myslím, že přirovnání k takovým jménům jako Andy B. Franck, Timo Kotipelto, Dio nebo Jorn Lande není přeceněné. Dále bych zmínil song Here I Am, která má neuvěřitelnou sílu a pořádně nakopává. Za zmínku rozhodně stojí také songy Dirty Game a I Can’t Wait. Zato začátek songu Never Thought jsem asi nepochopil ať se snažím sebevíc, to je prostě Painkiller od Judas Priest, celkově je to asi nejslabší skladba z desky, ale věřím, že koncertně musí být úspěšná. Pro úplnost ještě uvedu, že zvuk i obal desky jsou perfektní.
Když to shrnu, mě se toto album celkem dost líbí, ale moment od momentu mám prostě pocit, že poslouchám zrovna tu nebo onu ze zmíněných kapel. Dirty Game vydali parádní desku, která nemá v ČR větší konkurenci, ovšem na to, jaký technický potenciál mají členové kapely je tato celkem slabá. Pevně věřím, že v nové, pětičlenné sestavě kapela zamaká a zboří veškeré bariéry za svým vlastním, zabíjejícím stylem. Možná teď budu trochu přehánět, ale tohle je první česká kapela, kterou jsem slyšel a u které bych věřil, že se může dostat na skutečný progres-metalový Olymp, technicky na to bezesporu má!

Hodnocení autora: 7

Zdroj:http://www.fobiazine.net

---

Dirty Game - Flame of Loneliness

Než se vrhneme na recenzování nového alba Dirty Game s názvem Flame of Loneliness, tak si kapelu trochu představíme. Kapela vzniká roku 2003, kdy bubeník Martin Voděra a kytarista Petr Voháňka z Pessimist si začali povídat o změně a touze po melodičtějších hudebních postupech. Netrvalo dlouho a kapelu Pessimist (DEATH REVIVAL) opustili. (roku 2004) V květnu téhož roku přibírají do svých řad Jiřího Markvarta, který se chopil kláves. Za rok přibrali zpěváka Petra Doléneka. A úspěchy se začali dostavovat, kapela vydala promo a díky jemu se umístili v obrovské konkurenci na třetím místě v soutěži Česká rocková liga 2006.
Na řadu přišla další ocenění, pojďme o rok dál. Rok 2007 navazuje na úspěchy minulého roku. Česká spořitelna dala platinu všem, kteří měli na jejich kompilaci " CD Best of Česká rocková liga 2006" umístěnou písničku, kapela jede mnoho úspěšných koncertů a festivalů. Co je však nejpodstatnější, tak kapela chystá debutní desku, kterou si zrecenzujeme! Debutní deska Flame Of Lonelinesss se nese v duchu progressive metalu okořeněném občasným tvrdším vokálem a nesmím opomenout velkou dávkou originality, kterou většina českých kapel postrádá, jak po hudební tak určitě i po hlasové stránce. Hlas zpěváka Doldyho je opravdu nevídaný, přesněji neslýchaný. Prostě pátral jsem dlouho v paměti a nenašel jsem v tomto směru pro Dirty Game v Česku konkurenci. Flame of Loneliness bylo nahráno ve studiu alba a ve studiu Kreyson, kde se o mastering staral Láďa Křížek o obal Petr Voháňka a Eva Markvartová. Album obsahuje 8 našlapaných tracků (první je intro). Dirty Game zde dokazují skvělou melodikou, hravost, hudební cítění a hráčskou kvalitu, o které po
poslechu alba nemůže být žádný pochyb. Jednoduše řečeno "Kapelu si zamilujete od první
noty". Komu by se mohla kapela líbit? Tak určitě fanouškům progrese a především fanouškům Symphony X, Dream Theater. Vyzdvihl bych hnedka úvodní song (po intru), který má název Empty Vision a je o trošku více kvalitní než ostatní. Následuje další várka kvalitních písní. Shrnuto a podtrženo, kdo koupí neprohloupí. Vše bylo zvládnuto na jedničku s hvězdičkou, jsem moc rád, že i u nás se našla kapela srovnatelná se zahraniční extratřídou.
9/10
Zdroj: www.metalista.cz

---

DIRTY GAME - Flame Of Loneliness

DIRTY GAME toho za relativně krátkou dobu své existence dokázali celkem dost. Vydobyli si pověst výtečné koncertní kapely (která loni zaujala i na letních festivalech), solidní fanouškovskou základnu a vytvořili si svůj rozpoznatelný zvuk a muzikantský rukopis. Účastnili se také kompilace „Best of Česká rocková liga 2006“, která získala „platinu“. Jejich dosavadní cesta je nyní korunována prvním dlouhohrajícím albem „Flame Of Loneliness“, jenž vyšlo na přelomu roku.
Základem úspěchu je jistě z velké části fakt, že sestavu tvoří ostřílení a zkušení hráči, kteří mají zajímavou hudební minulost - kytarista Petr Voháňka a bubeník Martin Voděra získali ostruhy mj. v DEATH revivalu a technicko-experimentálních PESSIMIST, zpěvák Petr Dolének mj. ve WOLFRAM a klávesista Jiří Markvart je krom jiného zkušeným producentem a zvukařem. Diky svým předešlým zkušenostem tak DIRTY GAME vědí, co chtějí, a v jejich hudebním projevu i nadhledu, s jakým hrají, je to slyšet a cítit.
Dřívější působiště členů napovídají, že metal v pojetí DIRTY GAME do sebe vtáhl důraz na techniku i melodii. Kapela se hlásí k progresivním ikonám SYMPHONY X a DREAM THEATER, ale i k moderní a intenzivnější skandinávské melodice typu SOILWORK. To vše se dobře prolnulo v jejím vlastním stylu, který rovněž sází na intenzitu a přímočarost, přesto je naplněn a protkán technickými vychytávkami, nápady a smyslem pro detail. Vyspělí instrumentalisté dávají dostatek prostoru velmi dobrému vokalistovi (který kromě čistého melodického zpěvu občas zabrousí do příjemného murmuru), a zpěvák na oplátku nepřebíjí kapelu (ani by se nenechala). Výsledkem je chytrá muzika, která je přitom přístupná širšímu metalovému publiku.
Vedle tří skladeb, které se objevily již na promo-CD z roku 2006, mohou posluchači díky dalším kouskům posoudit, kam se vývoj DIRTY GAME ubírá a že kapela rozhodně nestojí na místě. Mají minulost i budoucnost ve svých rukou.

Zdroj: http://www.spark-rockmagazine.cz

---

DIRTY GAME - Flame Of Loneliness

Novoroční předsevzetí kupodivu nevzala za své, a tak máme po letech čekání a odříkání opět hudební žně z oblasti odkud by je málokdo čekal - z Čech. Hnutí ve svědomí hudebníků nemá mezí, protože hned z kraje roku se mezi obecenstvo rozlétly kotoučky dokonce tří kapel, které považuji na vkusně metalovém poli za stěžejní. Pražské CRUEL, PERSONAL SIGNET od Lerryho ze SCENERY a DIRTY GAME.
Jest ironií osudu, že se takřka všichni hudebníci jmenovaných kapel pohybují na scéně víc než dekádu, ale kapely samotné vydávají debuty. Konkrétně základ DIRTY GAME tvoří torzo českých PESSIMIST alias DEATH revivalu. Dá se tedy tušit, že nepůjde o hudební trivku. Nutno říct, že hudba DIRTY GAME s oběma jmenovanými, až na pár detailů, moc podobnosti nepobrala. DIRTY GAME totiž hrají…erm. Ano to je pro kapelu bezpochyby nejuspokojivější hodnocení. Když se novinář rozpačitě pohupuje nad hudebními škatulkami nevěda kam by je (za)hodil. Přestože nejde o kdovíjakou hudební extravaganci, nenapadá mě jediná kapela, ke které bych DIRTY GAME přirovnal. Hudebním základem je zcela určitě metal. Odtud dál je to už drobínek komplikované. Temnější charakter hudby a celkové ladění naznačuje undergroundové kořeny. Řemeslná zručnost a rozvážná střednětempá povaha by zase ukazovaly směrem k propracovanějšímu heavy stylu. Muzikantské dovednosti se jednoznačně řadí k progresi. Přesto se zdráhám označit kapelu za progresivní. Hudba na „Flame Of Loneliness“ totiž zdařile balancuje mezi srozumitelností a technickou propracovaností. Lidově řečeno: je znát, že na to kluci mají, ale nemusí mít za každou cenu všechny doby lichý. Což je z mého pohledu jen a jen dobře.
Není ovšem dobré hudby bez dobrého zpěváka (dobře, teď trochu kecám, ale potřeboval jsem nějakej moudře vypadající bonmot na uvození odstavce). A Doldy je tak dobrej, že mu prostě musím věnovat séparé odstavec. Tenhle sympatickej maník mě doslova uhranul loni v létě na MORu svým suverénním a vyspělým, jakožto i bavičským projevem. Stejně jako hudba DIRTY GAME i jejich pěvec je na scéně ojedinělým jevem. V jeho hlase je znát odlesky bohů Kiskeho, LaBrieho s trochou Dia, ale hlavně Petra Dolénka (ne fakt to není ten ze superstar - tenhle je hezčí a líp zpívá). Svérázný a kvalitní zpěv, jakých se na naší ani zahraniční scéně mnoho nevidí. Zvláštní je, že ačkoli se zdá, že Petr sám tíhne do vzletných výšek a čistých precizních vokálních ploch, vlastní hudba kapely ho spíše táhne do hloubek. Což je poněkud opačný postup, než se obvykle aplikuje. Normálně se nutí zpěvák, který mnohdy ani nemá takové hlasové možnosti, zpívat v roztodivně podivných falzetech. DIRTY GAME naopak svému andělu permanentně lámou křídla v rozletu. Ale ne že by to tolik vadilo. Doldy zpívá dobře i ve středních a nižších polohách. Jediné, co mi vadí, je chrochtání po vzoru severské odrhovací moderny. Ne že by se do hudby nehodilo, ale od skutečného zpěváka působí rozpačitě až směšně. Chrochtat ano, ale někým kdo na to má cvičený hlas.
Takže si to shrneme. Metal s precizním muzikantským i vokálním obsazením, co si jde víceméně vlastní cestou a čerpá podle potřeby vlivy jak z extrémního, tak melodického, což zdařile mixuje do kombinace obojího. Celkově zní trošku zvláštně a to i vzhledem k produkci, o níž se rozhodně nedá říct, že by byla špatná, ale ani ne tradiční. Čekal bych čistější zvuk kytar a čitelnější basu. Na zvuk alba jsem si musel zkrátka trochu zvykat. Hudebně je materiál vyrovnaný, až na to, že spolu jednotlivé skladby dost splývají. Neškodilo by zařadit nějakou větší vypalovačku na začátek a trošku víc to rozsekat akustickými a klavírními preludii. Klávesák je šikulka, takže třeba i něco jako orchestr. Kladně hodnotím i fakt, že nejde o koncertní samizdat a na album jde narazit přinejmenším ve speciálkách.
Zdroj: http://www.metalopolis.net

---

MASTERS OF ROCK 2007: "Nezáviděnou pozici Vizovického sobotního budíčku měli čeští DIRTY GAME hrající propracovaný power metal ne nepodobný veličinám SYMPHONY X s nezanedbatelnými ingrediencemi severské melodické školy. Instrumentální výkon by překvapil mnohé, kteří nevědí, že polovinu sestavy tvoří ex-členové DEATH revivalu. Každého ovšem musel srazit na kolena pěvecký výkon Petra Dolénka. Je nepsaným pravidlem, že české kapely většinou disponují s tragickými pěvci a DIRTY GAME jsou tou příslovečnou výjimkou z onoho pravidla. Sympatický zpěvák s nesmírně talentovaným hrdlem byl pro mě osobně zlatým slavíkem festivalu a bez problémů rozdupal i věhlasného hyper spíďáka Tima Kopyta. Ten to rozbalil v čele STRATOVARIUS těsně po deváté....

zdroj: http://www.metalopolis.net/art_concerts.asp?id=3635

"Domácí" DIRTY GAME (polovina sestavy pochází z Dobříše) pro mne byli jedním z vrcholů dne. Což není žádné překvapení, protože v kapele působí prostřelí hudební mazáci. DG vznikli na troskách oblíbených technických metalistů PESSIMIST a je to poznat, i když hrají mnohem přístupnější věci s důrazem na silné melodické nápady. Střednětemný hitový parní válec, který s přehledem kombinuje neo-thrash s progresem a může oslovit fanoušky SOILWORK, RAGE i DREAM THEATER. Zpěv je opravdu zpěv a hudba srozumitelná.

zdroj:clanek ze Sparku o Rockfestu 2006 od Martina Čermáka

" Následující formace DIRTY GAME nabídla mnohem zajímavější poslech progresivního metalu, ve kterém chybějícího baskytaristu suploval z valné většiny syntezátor. Na české rockové poměry famózní vokalista a nadstandardně hráčsky vybavený kytarista dokázali předložit netriviální materiál, který mě rozhodně donutí se o tuto formaci zajímat i v budoucnu. "
zdroj: http://www.metalopolis.net

" Bylo něco po osmé a na pódiu se objevili čtyři muzikanti z nu-metalové skupiny. Zpěvák, kytarista, klávesista a bicman. Marně jsem vyhlížel basáka, žádný s nimi nevystoupil. Vše dokonale zastoupil klávesista. Spustili první věc a mě udivila jejich téměř dokonalá přesnost a kytarista, který zvládal perfektně hrát a bravurně při tom pařit, to se jen tak nevidí. Po prvním kousku se přivítali s návštěvníky a představili se. Byla to parta Dirty Game. Odehráli další tři písně, přičemž nezapomněli upozornit publikum, aby co nejvíce řvali, tleskali a pískali, aby dostali co nejvíce hlasů od poroty. "
zdroj: http://metalforever.info